Uliční fronta tvořená ploty ohraničující přilehlé pozemky vilových domů je svým charakterem výrazně odlišná od hutné blokové zástavby. Plot samotný nevytváří podmínky pro zvýšení atraktivity veřejného prostoru, lze však přemýšlet o jeho vizuálních kvalitách. Zde lze popsat dva případy, které jsou svým působením v podstatě opačné, ale oba mohou mít pro sousední veřejný prostor kladné účinky. Jejich použití nebo nepoužití závisí na konkrétní situaci a na způsobu jakým chceme, aby byla přilehlá ulice používána.
První způsob, jakým lze o plotu přemýšlet pojímá hranici plotu jako místo možné komunikace obyvatel uvnitř a vně (urbánního bloku). Z tohoto pohledu je tedy nutné při vytváření plotu dbát na dobré vizuální propojení a pohodlí při probíhající komunikace - například plot ve výšce 1200 mm je dostatečně nízký, aby přes něj vylo vidět a zároveň může sloužit jako místo pro opření při delším rozhovoru. Nevýhodou tohoto přístupu může být nedostatečné vymezení hranice mezi soukromým a veřejný, které může vyústiti ke ztrátu orientace v území. Je zajímavé, že tento přístup minimalizace oddělení je využíván především v severních částech Evropy (Dánsko, Anglie), kde často plot mizí úplně. Na druhé straně princip, který popíšu nyní je typický pro země jižní (Portugalsko, Itálie) a pravděpodobně pochází od způsobu vymezování soukromého pozemku v starověkém Římě a Řecku.
Druhý příklad způsobu, jakým lze chápat rozhraní tvořené plotem je vytvoření neprostupné hranice. Jedná se o úplné vizuální oddělení veřejného a soukromého prostoru nejčastěji formou zdí. Výhodou tohoto způsobu je jasné vymezení prostorů, čímž je zajištěna dobrá orientace. Nevýhodou je však právě toto neprostupné oddělení, které nedává šanci žádným způsobům interakce mezi zahradami a ulicí, snad kromě zvukových. Při použití této metody je velmi důležitý materiál a struktura samotné zdi, jsou to totiž jediné vnímatelné kvality, ke kterým je chodec při průchodu odkázán a které vnímá o to zřetelněji.